Jantar – Gdaňsk, Polsko

Polský jantar, často označovaný jako baltský jantar, je jedním z nejznámějších a nejceněnějších druhů jantaru na světě. Jeho původ sahá až do období přibližně před 40 až 50 miliony let, kdy pryskyřice pravěkých jehličnanů z tehdejších lesů zatékala do půdy a vodních toků, kde postupně zkameněla.

Nachází se především v oblasti pobřeží Baltského moře, zejména v okolí města Gdaňsk a na pobřeží Pomořanského vojvodství. Gdaňsk je historicky jedním z hlavních evropských center obchodu s jantarem a dodnes je znám jako „město jantaru“. 

Vlastnosti a vzhled

Baltský jantar má charakteristickou zlatavou až medově hnědou barvu, ale může se vyskytovat i v odstínech žluté, oranžové, červené, mléčné, modravé nebo dokonce zelené. Jeho tvrdost je nízká (2–2,5 na Mohsově stupnici), a proto se velmi dobře opracovává a leští. Díky tomu je mimořádně oblíbený ve šperkařství. Je unikátní mimo jiné i díky relativně vysokému obsahu kyseliny jantarové (succinic acid), který může dosahovat až 8 %. Tato organická sloučenina dodává jantaru nejen jeho charakteristické chemické vlastnosti

Inkluze

Polský jantar je známý i díky často výjimečně dobře zachovalým inkluzím. Nejčastějšími inkluzemi jsou malé fosilie pravěkého hmyzu – např. mouchy, komáři, vosy, brouci, termiti nebo mravenci. Tyto exempláře často zachovávají i jemné detaily těla a křídel. Vzácné, ale velmi zajímavé jsou rostlinné inkluze, jako jsou jehličí, pylová zrna, části listů, mechů nebo lišejníků. Tyto zbytky pocházejí z prehistorických lesů, které kdysi pokrývaly oblasti dnešní severní Evropy. Vzácnější, ale velmi působivé jsou i pavouci, stonožky, roztoči či larvy.