Meteorit byl objeven v roce 1891 a od té doby přitahuje vědecký zájem díky svému složení a množství nalezených fragmentů. Jeho úlomky obsahují vzácné minerály, včetně diamantů, které vznikly při extrémních tlakových podmínkách během dopadu.
Klasifikace a složení
Canyon Diablo je železný meteorit typu IAB-MG tvořený převážně kamacitem, což je slitina železa a niklu (přibližně 90%). Obsahuje také 1-4% taenitu, další železo niklovou slitinu, a krystaly schreibersitu a troilitu. Často se v něm nachází cohenit, což je karbid železa, tvrdší než schreibersit.
Vzorky, které byly vystaveny silnému nárazu, vykazují známky částečného tavení, rekrystalizace, neumannovského páskování a další deformace. Jedním z nejvýznamnějších efektů je přeměna grafitu na diamant a lonsdaleit. Tyto látky se jeví jako tmavé hmoty patrné při řezání. Diamantový kotouč se při styku s těmito materiály posune do strany.
Fragmenty
Při dopadu se meteorit Canyon Diablo rozpadl na tisíce fragmentů. Největším nalezeným kusem je Holsingerův meteorit, vážící 639 kg, který je vystavený v muzeu Meteor Crater. Fragmenty větší než deset kilogramů jsou vzácné a těch nad 100 kg je jen několik. Celková hmotnost nalezených fragmentů se odhaduje na více než 30 tun. Na mnoha úlomcích meteoritů, zejména na těch nalezených na okraji kráteru, byl zničen Widmanstättenův obrazec důsledkem exploze, k níž došlo při dopadu meteoritu na Zemi.
Historie těžby
Daniel M. Barringer, důlní inženýr a podnikatel, v roce 1903 navrhl, že kráter vznikl dopadem velkého železného meteoritu a vyžádal si těžební povolení na 640 akrů kolem středu kráteru. Měl ambiciózní plány na těžbu kovu, o kterém věřil, že je pohřben pod dnem kráteru. Podle velikosti kráteru odhadoval, že meteorit váží 100 milionů tun.
V té době bylo okolí kráteru pokryto asi 30 tunami velkých zoxidovaných úlomků železného meteoritu, což vedlo Barringera k domněnce, že velká část impaktoru (tělesa, které vytvořilo impaktní kráter) se stále nachází pod dnem kráteru. Barringer strávil 27 let hledáním velkého ložiska meteorického železa a provedl vrty do hloubky 419 metrů, ale žádné významné ložisko nenašel.
Objev z roku 1929
V roce 1929 astronom F. R. Moulton, zaměstnaný společností Barringer Crater Company, prozkoumal fyzikální aspekty dopadu a dospěl k závěru, že impaktor vážil jen 300 000 tun a dopad vytvořil dostatečné teplo k jeho okamžitému vypaření. Barringer zemřel deset dní po zveřejnění druhé Moultonovy zprávy.
Výzkum z roku 1963
Vědci přirovnali kráter ke kráterům vzniklým při jaderných testech a vypočítali, že k jeho vytvoření by bylo zapotřebí energie 1,7 megatun. Tato energie by byla dodána tělesem o hmotností 63 000 tun (koule o průměru asi 24 metrů) pohybujícím se rychlostí 14,5 km za sekundu.
Odhadem bylo nasbíráno celkem asi 30 tun exemplářů. Dále se odhaduje, že v jemnozrnném materiálu v okolí kráteru je obsaženo 8 000 tun železa, takže zbývá asi 55 000 tun, o kterých lze spekulovat. Největší část se vypařila a část z ní zůstala v podobě vzorků v oblasti kolem kráteru. Po prozkoumání okolí kráteru a zmapování velké plochy severovýchodně od kráteru se zjistilo, že se zde nacházejí drobné kulovité kapičky kondenzovaného železa. Před nedávným uzavřením oblasti pro lov meteoritů nacházeli lovci s detektory kovů stále značné množství exemplářů.
.png?67e57519)
.png?67ed8e57)
.png?67ed9c7d)
