Campo del Cielo

Campo del Cielo je jedním z nejslavnějších železných meteoritů, který dopadl do oblasti Campo del Cielo v Argentině před zhruba 4-5 tisíci lety a zanechal po sobě přibližně 26 kráterů. Tento meteorit patří do skupiny IAB-MG a je složený převážně z železa a niklu, s příměsí kobaltu, fosforu a germania. Dosud se nalezlo přibližně sto tun materiálu. Největší exempláře vážící 30,8 a 28,8 tun patří mezi největší a nejtěžší objevené jednodílné kusy meteoritu, které dopadly na Zemi.

#ShowMore#

Původ

Meteorit Campo del Cielo pochází pravděpodobně z pásu asteroidů, což je oblast sluneční soustavy mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru, kde se nachází velké množství asteroidů a planetesimálů.

Pás asteroidů vznikl z materiálu, který se kvůli gravitačnímu vlivu Jupiteru nemohl sloučit do plnohodnotné planety. Kolize mezi těmito objekty mohla způsobit rozpad některých větších těles, jejichž fragmenty se pak uvolnily a některé z nich se mohly dostat na kolizní kurz se Zemí. Campo del Cielo je tak považován za jeden z těchto fragmentů, který po dlouhé cestě z pásu asteroidů dopadl na Zemi.

Historie a objev

Meteorit Campo del Cielo dopadl na Zemi přibližně před 4 000 až 5 000 lety. Dopad způsobil řadu kráterů roztroušených na ploše přibližně 3000 km². Místní domorodci objevili železné fragmenty dávno před příchodem Evropanů a používali je k výrobě nástrojů a zbraní.

V roce 1576 se španělští dobyvatelé dozvěděli o těchto „železných horách“ a zahájili první oficiální pátrání. Nicméně, skutečný vědecký výzkum a katalogizace meteoritů začaly až ve 20. století. Dosud bylo nalezeno více než 100 tun materiálu, což z Campo del Cielo činí jeden z nejtěžších meteoritických nálezů na světě.

Složení a struktura

Campo del Cielo je převážně složen ze železa (přibližně 92 %) a niklu (asi 6,7 %), s malými příměsemi dalších kovů, jako je kobalt a fosfor. Obsahuje také charakteristické krystalické struktury, známé jako Widmanstättenovy vzory, které jsou viditelné po leptání povrchu meteoritu kyselinou. Tyto vzory jsou výsledkem pomalého ochlazování železo-niklové slitiny v prostoru a jsou typickým znakem železných meteoritů.