Články o meteoritech

Aktualizováno: 5. 9. 2026

Někde v nekonečných hlubinách vesmíru se před miliony let odehrála kosmická katastrofa. Do povrchu Měsíce nebo Marsu narazil asteroid a uvolnil úlomky hornin, které se vydaly na dlouhou, nevyzpytatelnou cestu. Putovaly temnotou, obíhaly Slunce a možná se několikrát srazily s jinými tělesy, než nakonec skončily tam, kde bychom to nejméně čekali – na Zemi. Jak ale s jistotou poznáme, že tyto kameny pocházejí právě z Měsíce nebo Marsu?

Tajemství měsíčních meteoritů

Dne 20. července 1969 stanul člověk poprvé na Měsíci. Mise Apollo 11 přivezla zpět 21,55 kilogramu vzorků měsíčních hornin včetně bazaltů z Mare Tranquillitatis (Moře klidu), což pomohlo potvrdit sopečný původ měsíčních moří. Během následujících misí Apollo a sovětského programu Luna vědci získali celkem 382 kilogramů měsíčních hornin. Mise Apollo 12-17 postupně přivezly rozmanitější vzorky, včetně anortozitů z měsíční vysočiny. Kromě amerických astronautů získaly vzorky také sovětské sondy Luna 16, 20 a 24, které pomocí automatických zařízení přivezly na Zemi celkem 326 gramů měsíčního prachu. Díky těmto misím dnes přesně víme, jak vypadá materiál, který tvoří Měsíc.

Měsíční meteority poznáme podle několika charakteristických znaků. Obsahují vysoký podíl plagioklasu a téměř žádnou vodu, což odpovídá prostředí Měsíce, který postrádá atmosféru i tekoucí vodu. Dalším klíčem k jejich identifikaci je izotopické složení kyslíku, které přesně odpovídá vzorkům přivezeným misemi Apollo. Jejich povrch nese stopy bombardování mikrometeority a působení slunečního větru, což dokazuje, že strávily miliony let v prostředí bez atmosféry.

Bechar 003

Oued el Hamim 001

Gadamis 003

Adrar 013

El Atchane 024

Bechar 007

Ouargla 008

Ash Shaqqah 002

Marsovské meteority a bubliny času

Meteority z Marsu odhalily své tajemství díky mikroskopickým bublinám uvězněným v jejich struktuře, například v ALH 84001 a dalších shergottitech, nakhlitech a chassignitech. Když vědci analyzovali plynné inkluze uvnitř těchto hornin, zjistili, že složení plynů přesně odpovídá atmosféře Marsu, jak ji v roce 1976 změřily sondy Viking 1 a 2. Atmosféra Marsu má totiž specifický poměr argonu, dusíku a oxidu uhličitého, který se liší od všech ostatních planet a těles Sluneční soustavy.

Marsovské meteority navíc obsahují minerály, které se formovaly za přítomnosti vody, což potvrzují i moderní analýzy roverů Curiosity a Perseverance. Rover Curiosity, operující na Marsu od roku 2012, provedl detailní mineralogické analýzy a potvrdil přítomnost minerálů odpovídajících těm v marsovských meteoritech nalezených na Zemi. Perseverance, nejnovější marsovský rover NASA, zahájil v roce 2021 podrobné zkoumání povrchu planety a hledá horniny s podobným složením jako meteority nalezené na Zemi.

Meteority z Marsu se vyznačují vysokým obsahem oxidů železa, jež rudé planetě propůjčují charakteristickou barvu. Každý nalezený exemplář je tak malým fragmentem Marsu, který překonal nesmírně dlouhou pouť vesmírem.

Amgala 001

Tarkint 001

NWA 17472

Jak se meteority z Marsu a Měsíce dostaly na Zemi?

Vesmírné úlomky ze vzdálených světů se na Zemi nedostanou jen tak náhodou. Aby kámen opustil povrch Marsu nebo Měsíce, musí se odehrát obrovská srážka s asteroidem. Tento impakt vymrští horniny do vesmíru, kde mohou kroužit i po desítky milionů let, než je gravitační vlivy posunou na kolizní dráhu se Zemí – například u některých marťanských meteoritů se odhaduje, že putovaly vesmírem přes 15 milionů let.

Právě proto jsou tyto meteority tak vzácné. Zatímco běžné meteority pocházejí převážně z pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, úlomky z Marsu a Měsíce tvoří méně než 0,1% všech nalezených meteoritů.

Ztracené úlomky asteroidu Vesta

Nejen Mars a Měsíc, ale také jeden z největších asteroidů hlavního pásu, Vesta, přispěl svými fragmenty k pozemským sbírkám meteoritů. Jejich původ potvrdila zejména sonda Dawn, která Vestu v letech 2011–2012 zkoumala z oběžné dráhy. Spektrální analýza provedená na základě získaných dat ukázala, že světlo odražené od povrchu Vesty odpovídá tzv. HED meteoritům (howarditům, eukritům a diogenitům).

Rozhodující roli sehrálo porovnání mineralogického a chemického složení HED meteoritů s údaji získanými sondou Dawn při průzkumu Vesty. Spektrální měření povrchu Vesty vykazují velmi dobrou shodu s howardity, eukrity a diogenity, zatímco izotopové složení kyslíku bylo určeno laboratorními analýzami samotných meteoritů. Souhrn těchto poznatků potvrzuje, že HED meteority pocházejí z Vesty, která se tak řadí mezi známá mateřská tělesa meteoritů po boku Marsu a Měsíce.

Vědecké metody odhalující původ meteoritů

Každé těleso ve Sluneční soustavě disponuje jedinečným „chemickým otiskem“, který lze spolehlivě rozpoznat pomocí moderních analytických technik. Mezi nejvýznamnější metody, jež umožňují určit mateřské těleso meteoritu, patří:

Chemické složení a minerální složky

Marsovské meteority obsahují oxidy železa a minerály spojené s vodou, zatímco měsíční meteority jsou bohaté na anortozit.

Izotopová analýza

Poměry izotopů kyslíku, dusíku či vzácných plynů slouží jako unikátní podpis pro každé planetární těleso. Marsovské meteority tak často obsahují plyny odpovídající složení atmosféry rudé planety, zatímco měsíční meteority vykazují shodné izotopové charakteristiky s horninami dopravenými na Zemi během misí Apollo.

Porovnání s daty z kosmických sond

Informace získané přímo z povrchu a atmosféry planetárních těles – například během misí Apollo, měření atmosféry sondami Viking nebo analýz provedených sondou Dawn – slouží jako referenční základna. Srovnáním těchto údajů s laboratorními výsledky z meteoritů je možné jednoznačně potvrdit, odkud dané vzorky pocházejí.

Závěrem

Každý meteorit, ať už pochází z Marsu, Měsíce či Vesty, je malým, ale mimořádně cenným svědkem událostí, k nimž došlo před miliony nebo dokonce miliardami let. Tyto kameny v sobě uchovávají stopy dávných kosmických katastrof, odhalují složité geologické procesy a nabízejí klíče k poznání minulosti těchto vzdálených světů.

Autor: Terezie Laubrová

Tento článek je chráněn autorským právem podle zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Jakékoli kopírování, šíření nebo jiné využití obsahu bez předchozího písemného souhlasu autora je zakázáno. Porušení autorských práv může být trestáno podle občanskoprávních i trestněprávních předpisů, včetně náhrady škody a sankcí dle § 270 trestního zákoníku.

Měsíc je jedním z nejznámějších a nejviditelnějších objektů na noční obloze, kterého si všímáme téměř každý den, ať už je jasná noc, nebo obloha jen lehce zahalená mračny. Je to jediný přirozený satelit naší planety, jehož světlo nás osvěcuje v noci, i když je ve skutečnosti pouze odrazem slunečních paprsků. Měsíc je nedílnou součástí našeho každodenního života a neoddělitelně spjatý s naší planetou.

Vznik

Země se zrodila zhruba před 4,6 miliardami let shlukováním planetesimál, což jsou malá tělesa, která vznikla z prachu a plynů v raném slunečním systému. A jak vypadala? Povrch Země byl tehdy převážně skalnatý a život, jak ho známe dnes, ještě neexistoval. Podle nejnovější teorie se přibližně 100 milionů let po vzniku Země přiblížila k naší planetě protoplaneta velikostně srovnatelná s Marsem, známá jako Theia, která měla směřovat přímo k Zemi. Srážka byla nevyhnutelná a její důsledky mohly být katastrofální. Tato událost mohla zásadně změnit vývoj celé planety, ale naštěstí podle této teorie srážka způsobila pouze vyvrhnutí materiálu ze Země, jenž se následně zformoval na její oběžné dráze a začal ji obíhat jako Měsíc.

Povrch

Povrch Měsíce je výrazně odlišný na přivrácené a odvrácené straně. Přivrácená strana je pokryta rozsáhlými tmavými oblastmi, které se nazývají měsíční moře. Tato moře tvoří přibližně 31% povrchu a vznikla před miliardami let vlivem vulkanické činnosti, která na Měsíci vytvořila široké bazény vyplněné tmavým lávovým materiálem. Světlejší části, které obklopují měsíční moře, jsou měsíční vysočiny a pohoří, která jsou o něco starší a více poseta impaktními krátery.

Odvrácená strana Měsíce je naopak mnohem světlejší a téměř úplně postrádá měsíční moře, ta na této straně tvoří pouze 2% povrchu, zatímco zbytek je pokrytý vysokými pohořími a krátery.

Krátery na Měsíci

Během několika miliard let dopadlo na Měsíc, stejně tak jako na Zemi, nesčetné množství meteoritů, po kterých zůstaly krátery. Na naší planetě nejsou viditelné v takové míře, jako na Měsíci, protože se naše planeta za ty miliardy let formovala a měnila. Aktivní geologické procesy, jako je sopečná činnost, eroze způsobená vodou a větrem a pohyb tektonických desek, tyto krátery vyhladily nebo zakryly.

Měsíc však nemá atmosféru, vodní cyklus, tektonickou aktivitu ani geologickou aktivitu, což znamená, že všechny impakty meteoritů a komet zůstávají prakticky nezměněné. Vzhledem k těmto přírodním projevům jsou krátery, které na Měsíci vznikly, stále viditelné a zůstávají zachovány.

Největší kráter na Měsíci, známý jako South Pole-Aitken, leží na odvrácené straně Měsíce, poblíž jeho jižního pólu. Tento obrovský impaktní kráter dosahuje průměru 2 240 km a jeho hloubka je impozantních 13 km.

Měsíční povrch je rovněž pokryt vrstvou regolitu – prachovitou látkou vzniklou z fragmentů roztříštěného materiálu, která je důsledkem neustálých dopadů meteoritů. Tento regolit pokrývá celý Měsíc a jeho tloušťka se liší podle oblasti, od několika centimetrů až po několik metrů.

Funkce

Měsíc svou gravitací přitahuje vodu na Zemi, čímž způsobuje vyboulení hladiny oceánů. Na straně Země přivrácené k Měsíci vzniká příliv, tedy zvýšení hladiny vody. Současně dochází k vyboulení oceánů i na opačné straně Země, což je důsledek setrvačné (odstředivé) síly v soustavě Země–Měsíc. Také zde tedy vzniká příliv.

Odliv nastává v oblastech mezi těmito dvěma vybouleními, kde je hladina oceánu naopak nižší.

Každý den na Zemi dochází k dvěma přílivům a dvěma odlivům. To znamená, že během 24 hodin se hladina vody dvakrát zvedne a dvakrát klesne. Tento cyklus trvá přibližně 12 hodin a 25 minut, což je způsobeno rotací Země a pohybem Měsíce kolem ní.

Země se otáčí kolem své osy, která je imaginární čárou, kolem které se planeta pohybuje. Tato osa není kolmá k rovině její oběžné dráhy kolem Slunce, ale je nakloněná pod úhlem přibližně 23,5 stupně. Tento sklon je zodpovědný za střídání ročních období, protože různé části Země dostávají během oběhu kolem Slunce více či méně slunečního záření, což vede k teplotním změnám během roku.

Měsíc sice svou gravitací nezastaví tento pohyb úplně, ale výrazně jej zpomaluje. Díky tomu je sklon zemské osy mnohem stabilnější, což znamená, že klimatické podmínky na Zemi jsou příznivé pro život. Bez Měsíce by sklon osy mohl kolísat, což by vedlo k dramatickým změnám klimatu.

Měsíc poskytuje přirozené světlo v noci, což mělo v minulosti význam pro orientaci lidí i zvířat, kteří se spoléhali na měsíční světlo při nočních aktivitách. I když Měsíc sám o sobě nesvítí, jeho světlo je odrazem slunečních paprsků, které se odrážejí od jeho povrchu.

Gravitační působení Měsíce skutečně zpomaluje rotaci Země, což vede k postupnému prodlužování délky dne. Tento proces je známý jako slapové tření. V současnosti se délka dne prodlužuje o přibližně 1,7 milisekundy za století. Tento jev je velmi pomalý, ale v průběhu miliard let má zásadní dopad na délku dne.

Co dalšího nám měsíc přináší?

Z Měsíce pocházejí tzv. lunární meteority, což jsou autentické úlomky z povrchu Měsíce, které vznikají, když na něj dopadne jiné těleso, například asteroid. Při nárazu je materiál vymrštěn obrovskou rychlostí, a pokud je dostatečně rychlý, unikne z gravitačního vlivu Měsíce a dostane se do vesmíru. Cesta vesmírem může trvat tisíce až miliony let, ale některé úlomky mohou nakonec zamířit k Zemi, kde je zachytí zemská gravitace. Poté vstoupí do atmosféry, a pokud přežijí její průlet, dopadnou na povrch. Měsíc je zdrojem pouze přibližně 0,08% všech nalezených meteoritů, což činí lunární meteority mimořádně vzácnými.

Mezi lunárními meteority dnes známe řadu různých nálezů pocházejících z odlišných oblastí a pádových polí. Jednotlivé meteority se mohou lišit strukturou, zbarvením i složením, všechny však představují autentické úlomky hornin pocházejících z Měsíce.

Bechar 003 Ukázka lunárního meteoritu Bechar 003

Bechar 007 Ukázka lunárního meteoritu Bechar 007

Adrar 013 Ukázka lunárního meteoritu Adrar 013

Oued el Hamim 001 Ukázka lunárního meteoritu Oued el Hamim 001

Gadamis 003 Ukázka lunárního meteoritu Gadamis 003

Gadamis 004 Ukázka lunárního meteoritu Gadamis 004

Ash Shaqqah 002 Ukázka lunárního meteoritu Ash Shaqqah 002

El Atchane 024 Ukázka lunárního meteoritu El Atchane 024

Ouargla 008 Ukázka lunárního meteoritu Ouargla 008

NWA 15629 Ukázka lunárního meteoritu NWA 15629

Prohlédnout všechny lunární meteority →

Závěr

Měsíc, náš věrný satelit, má na Zemi nezastupitelnou roli. Od stabilizace sklonu zemské osy, po vytváření přílivů a odlivů, jeho vliv sahá daleko za hranice pouhé krásy noční oblohy. Ačkoliv je největší měsíc ve sluneční soustavě vzhledem k velikosti své mateřské planety, jeho skutečná hodnota spočívá v tom, jak pomáhá udržet stabilní podmínky pro život na Zemi. Měsíc je nejen fascinujícím objektem k pozorování, ale i klíčovým činitelem v geologických a klimatických procesech na naší planetě.

Autentický úlomek Měsíce si můžete pořídit na našem e-shopu: Lunární meteority

Autor: Terezie Laubrová

Tento článek je chráněn autorským právem podle zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Jakékoli kopírování, šíření nebo jiné využití obsahu bez předchozího písemného souhlasu autora je zakázáno. Porušení autorských práv může být trestáno podle občanskoprávních i trestněprávních předpisů, včetně náhrady škody a sankcí dle § 270 trestního zákoníku.

Meteorit je fragment vesmírného tělesa, který po průletu atmosférou dopadne na zemský povrch. Abychom však pochopili celý proces jeho vzniku, je důležité nejprve rozlišit několik pojmů.

• Asteroid je vesmírné těleso, většinou tvořené kovem nebo kamenem. Většina asteroidů se nachází v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Pokud se dva asteroidy srazí nebo pokud dojde k jinému silnému narušení, mohou se z nich uvolnit menší fragmenty.
• Meteoroid je menší fragment, který se uvolnil z asteroidu nebo komety a putuje vesmírem. Meteoroidy jsou často velmi malé – od zrn prachu až po několikametrové kusy. Pokud se meteoroid dostane na kolizní dráhu se Zemí a vstoupí do její atmosféry, mění se na meteor.
• Meteor je jev, který vzniká při vstupu meteoroidu do zemské atmosféry. Při vysoké rychlosti tření atmosféry způsobí, že se meteoroid zahřeje a začne žhnout, což vytvoří jasnou světelnou stopu, často nazývanou „padající hvězda“. Pokud je meteor velmi jasný a doprovázený hlasitým zvukem, označuje se jako bolid.
• Bolid je jasný meteor, který může dosáhnout jasnosti srovnatelné s Měsícem. Obvykle exploduje nebo se roztříští na menší části v atmosféře, což může být slyšet jako rázová vlna. Bolidy mohou být tak silné, že je lze vidět i během dne.
• Meteorit je těleso, které vzniká, když meteoroid přežije průlet atmosférou a dopadne na povrch Země. Meteority mohou být kamenné, železné nebo kameno-železné, což závisí na jejich složení a původu. Některé meteority jsou velmi staré a obsahují materiál z dob vzniku sluneční soustavy.

Odkud se meteority berou?

Meteority jsou často velmi zajímavými pozůstatky z dob, kdy se naše sluneční soustava teprve formovala, a jejich původ je rozmanitý a bohatý na příběhy. Tato jedinečná tělesa pocházejí hned z několika různých zdrojů.

Prvním a nejvýznamnějším původem meteoritů je pás asteroidů, který se rozprostírá mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupiteru. Tento region je domovem nesčetného množství asteroidů, které představují zbytky materiálů z doby vzniku sluneční soustavy. Když dojde k dramatickým srážkám mezi těmito kamennými tělesy, uvolňují se fragmenty, které se následně vydávají na cestu do hlubokého vesmíru. Některé z těchto úlomků, vedeny gravitací naší planety, skončí nakonec na Zemi jako meteority.

Jedním z nejznámějších asteroidů tohoto pásu je planetka Vesta, druhý největší objekt hlavního pásu asteroidů, ze které pocházejí například HED meteority, mezi něž patří i Bechar 008. Předpokládá se, že z pásu asteroidů pochází mnoho dalších meteoritů, například: Čeljabinsk, Muonionalusta, Wabar, Seymchan, Campo del Cielo a jiné.

A jak tento pás vlastně vznikl?

Pás asteroidů se nachází mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupiteru, v oblasti vzdálené od 2 do 4 astronomických jednotek od Slunce. Tento pás vznikl z materiálu, který se kvůli gravitačnímu vlivu Jupiteru nemohl sloučit do plnohodnotné planety, místo toho se zde udržovalo množství menších objektů. Mnohé asteroidy vznikly dodatečně jako důsledek kolizí mezi původně vzniklými tělesy, kdy se větší fragmenty rozpadly na menší kousky. Tyto srážky nejenže utvářely různé tvary a velikosti asteroidů, ale také umožnily uvolnění fragmentů, které se mohly dostat na kolizní dráhu se Zemí.

Dalším fascinujícím zdrojem meteoritů jsou Měsíc a Mars. Když dopadne asteroid na povrchu Měsíce či Marsu, způsobí vyvrhnutí materiálů do vesmíru. Proces vyvrhnutí materiálu může být ale způsoben i jinými faktory než jsou srážky s jinými tělesy, například sopečnou činností nebo dokonce gravitací, která táhne fragmenty směrem ven. Některé z těchto vyvržených materiálů, pokud mají dostatečnou rychlost, uniknou gravitačnímu poli Měsíce nebo Marsu a směřují k Zemi. Cesta může trvat tisíce až miliony let, než nakonec meteorit vstoupí do zemské atmosféry a dopadne na povrch. Tyto meteority označujeme jako lunární a marsovské. Jedním z nejznámějších je lunární meteorit Bechar 003 a marsovský meteorit Amgala 001.

Některé meteority mohou být pozůstatky z doby vzniku planet. Když se planety formovaly, docházelo k mnoha srážkám, které vymršťovaly fragmenty z jejich povrchu. Tyto fragmenty, které neměly dostatek energie, aby se vrátily zpět, se mohou dostat na dráhu, která je zavede k Zemi.

Zdrojem meteoritů může být vnější oblast sluneční soustavy, jako jsou ledové měsíce a objekty Kuiperova pásu. Tyto objekty, často složené z ledu a kamene, mohou být vystaveny srážkám, které je roztrhnou a uvolní fragmenty do vesmíru. Někteří vědci se domnívají, že meteority mohou pocházet i z vnějších oblastí sluneční soustavy, včetně Kuiperova pásu, ale dosud nebyly nalezeny žádné, které by byly jednoznačně potvrzeny jako pocházející z této oblasti. Kuiperův pás obsahuje mnoho malých ledových a kamenných těles, které mohou být potenciálním zdrojem meteorických fragmentů, ale dosud není možné je jednoznačně identifikovat. Takže zatím jde spíše o spekulace než o potvrzené nálezy.

Komety, které se vyznačují svým ledovým jádrem a prachovými obláčky, také hrají svou roli. Když se tyto komety blíží ke Slunci, dochází k sublimaci ledu a uvolnění prachových částic, které mohou vytvářet meteorické roje. Když se tyto částice dostanou do atmosféry Země, promění se v jasné meteory, které rozzáří noční oblohu.

Existují ale meteority z komet?

Ačkoli dosud nebyl nalezen žádný meteorit, který by jednoznačně pocházel z komety, na základě výzkumu kometárních ohňových koulí a přechodných objektů mezi kometami a asteroidy se předpokládá, že komety mohou produkovat meteority. Nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou zbytky z mateřského tělesa pocházejícího z oblasti kolem Jupitera, které by mohly přežít vstup do atmosféry Země. Takové meteority by měly být vzácné, tmavé, slabé, porézní a obsahovat organické sloučeniny, podobně jako uhlíkaté chondrity. Některé vzorky meteoritů, jako Krymka a Supuhee, naznačují, že kometární meteority mohou být v budoucnu identifikovány.

Meteority pocházejí také z protoplanet, což jsou menší planetární tělesa, která se formovala v raných fázích vývoje sluneční soustavy. Když došlo k nárazům na povrch těchto protoplanet, úlomky jejich materiálu se mohly uvolnit a vymrštit do vesmíru. Tyto fragmenty pak mohou putovat vesmírem a pokud mají příznivou trajektorii, mohou nakonec vstoupit do atmosféry Země a dopadnout na její povrch jako meteority. Příkladem takového meteoritu je Erg Chech 002, což je vulkanická hornina pocházející z jedné z protoplanet, starší než samotná Země.

Jaký osud potkal protoplanety?

1. Vytvoření planet: Některé protoplanety, které měly dostatečnou hmotnost a byly schopny přitahovat okolní materiál, se staly plnohodnotnými planetami. Během tohoto procesu se akumulovaly další planetesimály a další materiál, což vedlo k jejich zvětšení a utváření stabilních oběžných drah kolem Slunce.

2. Fragmentace: Mnoho protoplanet nebylo schopno stát se plnohodnotnými planetami a místo toho byly zničeny v důsledku kolizí s jinými planetesimály nebo protoplanetami. Tyto srážky vedly k fragmentaci, a úlomky z těchto protoplanet se pak staly meteoritickým materiálem, který mohl být vymrštěn do vesmíru.

3. Asteroidový pás: Některé protoplanety, které se nacházely v oblasti mezi Marsem a Jupiterem, se staly součástí asteroidového pásu. V této oblasti se nachází mnoho malých těles, která zůstala nedokončena a nevyvinula se v plnohodnotné planety. Jak bylo již zmíněno, gravitace Jupiteru hrála v tomto procesu důležitou roli, když destabilizovala oběžné dráhy některých planetesimál a zabránila tak jejich sloučení do větších těles.

4. Odstranění z oběžných drah: Jiné protoplanety mohly být vyhozeny ze sluneční soustavy kvůli silným gravitačním interakcím s jinými planetami, jako je Jupiter nebo Saturn. Tyto interakce mohly způsobit, že se protoplanety dostaly na hyperbolické dráhy a unikly ze sluneční soustavy.

5. Způsobení meteorických rojů: Fragmenty z protoplanet, které se dostaly na oběžné dráhy kolem Slunce, se mohou stát zdrojem meteorických rojů, když Země prochází zbytkem dráhy těchto fragmentů.

6. Změna v složení: Zbývající protoplanety, které neztratily své oběžné dráhy, mohou mít své chemické složení změněné působením slunečního záření, tepla a dalších faktorů. Tyto změny mohou ovlivnit jejich fyzikální a chemické vlastnosti.

Celkově lze říci, že protoplanety měly různé osudy, ačkoli většina z nich buď zanikla, nebo se stala součástí jiných planet či asteroidového pásu.

Závěr

Meteority jsou fascinujícími zbytky z časů, kdy naše sluneční soustava teprve vznikala. Pocházejí z různých oblastí, jako je pás asteroidů, Měsíc, Mars nebo protoplanety a mohou nám poskytovat cenné informace o počátcích sluneční soustavy a o složení jednotlivých těles ve vesmíru. Ať už jde o fragmenty rozpadlých planet, úlomky z asteroidu nebo úlomky z Měsíce, či Marsu, každý meteorit obsahuje informace o formování a složení ostatních těles ve vesmíru.

Naši kompletní nabídku meteoritů najdete zde.

Autor: Terezie Laubrová

Tento článek je chráněn autorským právem podle zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Jakékoli kopírování, šíření nebo jiné využití obsahu bez předchozího písemného souhlasu autora je zakázáno. Porušení autorských práv může být trestáno podle občanskoprávních i trestněprávních předpisů, včetně náhrady škody a sankcí dle § 270 trestního zákoníku.